Z Brazílie roky vyváželi zkažené maso do celého světa, především do Evropy. Nejsme soběstační. Většinu potravin dovážíme a ani nevíme co, kolik ani odkud a kam. A kontrola dovozů je nedostatečná.
Vyrábíme 48% toho, co spotřebujeme. Výroba klesá, chováme stále méně dobytka. Oproti roku 1990 dnes chováme skotu jen 40%, dojnic 30%, prasat 32%, slepic 40% a vajec z vlastní výroby máme 35%. U ovoce a zeleniny jsou čísla i horší. "Co si nevyrobíme, to si dovezeme" - mantra polistopadových vlád nás přivedla k tomu, že naše základní odvětví (zemědělství) dnes bojuje o holé přežití. S velkou nadějí jsme široce otevřeli ekonomiku, těžce poškozenou likvidací RVHP a uspěchanou privatizací, s vděčností přivítali na trhu zahraniční obchodní řetězce a říkali jsme si "konečně jsme v Evropě". A jsme? Euforie 90. let přinesla hořké zapomnění, že potravina je strategická surovina. Vyrábíme stále méně, strategické zásoby potravin jsou velmi blízké nule, bezpečnostní riziko již dlouho "svítí červeně" a vlády jsou v klidu. Dovážíme to, co si umíme vyrobit sami. Český trh není náš. Český zemědělec jen s velkými obtížemi dostává svůj produkt na český trh, protože nás "zachraňují" řetězce dovozem potravin ze svých mateřských zemí a odjinud. Statisíce kamionů křižují svět s potravinami. Jen u nás toto číslo překračuje 700 tis. aut ročně. Nejen že stále narůstá uhlíková stopa, ale nemáme ani vypracovaný systém kontrol, který by zabezpečil, aby k nám nepronikaly závadné či zkažené potraviny. Nevíme ani, kolik potravin se vlastně doveze a kam, protože hlášení o dovozech bylo vládou zrušeno. Co jíme, závisí z větší části na "péči" obchodních řetězců. Zatímco u českých výrobců zajišťují kontrolní orgány státu velmi důslednou kontrolu, u dovozů potravin se tato energie vytrácí. Jedete-li po dálnici, vidíte řadu vozidel Celní správy, připravených ke kontrolám. Proč v nich nemůže být také veterinář, inspektor potravin a policista, aby mohli zasáhnout? Co brání státním institucím se dohodnout a provádět plošné kontroly? Nevíme. Je to moc práce anebo není vůle.
Stejně důležitá, ne-li důležitější je otázka proč tolik let po vstupu do EU máme stále tak "vyluxované" zemědělství. To všichni naši slovutní ekonomové a ministři zapomněli, že zemědělství tvoří základ ekonomiky anebo došli k názoru, že u nás už nejsou pro zemědělství vhodné podmínky? "Laik žasne, odborník se diví". Schází nám vůle starat se o vlastní zemi!? Snad už dnes víme, že Evropa nás nezachrání, možná jen využije. A tak je nejvyšší čas nastoupit cestu zpět k soběstačnosti. Vrátit život na venkov, vrátit lidem práci, mít potraviny čerstvé a podle českých norem kvality. A k Evropě přistupovat s větším sebevědomím a jasným národním zájmem.
https://www.novinky.cz/ekonomika/432501-z-brazilie-roky-vyvazeli-zkazene-maso-do-celeho-sveta.html
Margit Balaštíková
