Povídání s Margitou Balaštíkovou

Jsem regionální patriot v tom dobrém smyslu slova. Mám ráda náš kout Moravy, kulturu s našimi tradicemi, veselou muzikou a vínem... I když každé místo naší země má svůj vlastní osobitý půvab, ať se podíváme kamkoliv.

Co byste nám ze svého soukromí o sobě prozradila? 

Do vínku mi byl dána láska k přírodě, půdě a zvířatům. Jsem takový malý Mičurin, zasadím suchý klacek a ono mi z toho něco vyroste, to mám poděděno po své babičce. Všude mám květiny, domácí i venkovní, keře, stromy, moje skalka je něco jako zahrádkářský ráj. Zvířata jsou další mojí slabou stránkou, mám jich totiž co do počtu kousků již přespříliš. Koně, psy, kočky, no prostě „hrůza zvířectva“. Jsou to mí kamarádi a sportovní partneři, zlobílci i andělé. Každý z nich je jedinečný, osobitý a každý mne svým způsobem ovlivnil. V tomto mám vlastně velké, velké štěstí. Mám štěstí i na lidi, učitele, kamarády i vzory. Tomuto tzv. „shůry danému“ vděčím opravdu hodně, a s pokorou za tyto příjemné lidičky, zvířátka a kytičky děkuji tam nahoru, do oblak.

Říkáte do oblak, jste věřící?

Svým způsobem ano, chodila jsem do kostela, dnes tam jdu zas úplně jiným cílem. Pro klid v duši a rozjímání. Církev respektuji, ale pro jejich postoje k majetku a vlastnění jsem se s nimi mentálně rozešla. Nicméně pokud se chcete zeptat na rodinu, jsem ta, která uznává tradiční rodinu a ctí přírodní zákony, kterou jsou nad námi všemi. Chápu žádosti o uzavření netradičních manželství, jsem pro to, dát těmto lidem právní jistoty. Mají na ně zcela nepochybně právo, je mi jich líto jako každého člověka, kterému je upřeno požívat radostí života, přírodní zákony jsou ale pro mne nepřekročitelné.

Čeho si ceníte na lidech?

Upřímnosti, silných lidí, kteří silou vůle překonávají životní překážky, mnohdy opravdu nelidské. Obdivuji vnitřní sílu těch, kteří něco dokázali. Oni jsou ti životní hrdinové a měli by mít náš obdiv, to by měly být naše vzory. Bohužel my Češi neumíme tyto lidi pořádně ocenit, spíše u nás propuká závist, a to mne opravdu mrzí.

Máte z posledních dnů něco zajímavého kromě kampaně?

Bylo to pro mne velmi překvapující setkání s maďarským premiérem Viktorem Orbánem. Je to velmi silná, zajímavá osobnost. Po jeho vystoupení v ústeckém divadle jsem si poupravila názor na tohoto politika, i když jsem ho obdivovala pro jeho zaujatost pro maďarskou samostatnost a postoje v evropské unii. I s kolegyní jsme celou zpáteční cestu diskutovali o možnostech změn i v naší sociální politice po vzoru Maďarska, zcela jistě to bylo velmi inspirující. Jeho vystoupení a odpovědi na otázky Aleše Juchelky mne dovedla k zamyšlení, kde se bere novinářská nezodpovědnost psát nepravdy a šířit mezi lidmi nenávist a hoaxy. Komu tohle všechno prospívá, našim lidem a lidstvu všeobecně určitě ne. To byl asi jediný negativní moment z tohoto setkání.

Máte nějaké politické vzory?

Určitě nemám pověst ženy s holubičí povahou, jsem spíše dravec. U mě platí, co na srdci, to na jazyku. Asi nepřekvapím, když řeknu, že mým vzorem je Margaret Thatcherová, bývalá britská premiérka.

Umíte pojmenovat, co Vám na ní imponuje?

Uměla se rozhodnout v době všeobecného váhání a ukázat sílu. Myslím si, že každý národ potřebuje silného vůdce, který se umí rozhodnout a nést to břemeno rozhodnutí i proti opozičnímu bahnu. Není to jednoduché, to mi věřte. Jste na to většinou zcela sám.

Myslíte si, že dnes je politika jiná než za jejího předsednictví?

Dnešní politika je oproti době Thatcherové neúprosnější, máme sociální sítě, kde se šíří polopravdy, spíše nepravdy, anonymní sprosté komentáře bez tváří, jako lidstvo jme zhrubli. Nemáte obranu proti šíření lží, lidé ani nemají možnost ověřit si, co vlastně na internetu čtou a zda je to pravdivé či nikoliv. Jsme zavaleni informacemi a média žijí bez zodpovědnosti za zprávy, kterými nás uvádějí v omyl. Jen za ta léta, co jsem v politice, vidím, jak se vyvíjejí parlamentní politické vztahy. Bohužel pro nás všechny k horšímu. Čím jsme vzdělanější, tím klesáme do hlubšího bahna.

Setkala jsem se s paní Eliškou Haškovou-Coolidge. Pro mne skutečná politická znalkyně. Ona sama říká, jak se politika ubírá špatným směrem, jak tato situace nabírá rychlost. Hovořili jsme také o tom, že v Americe je dnes spíše nesvoboda. A média? Máme tyto informace? Čím nás zásobují a proč? Jsou tu otázky, na které jen tušíme odpovědi.

Asi je na řadě, zeptat se na Váš postoj k EU?

EU vznikla, aby se Evropa spojila proti zahraničním trhům a obstála v konkurenčním boji a společně se vytvářelo silné hospodářské postavení evropských zemí.  Domnívám se, že je to však ze strany EU špatně uchopeno. Úmysl dobrý, jen cíl se nenaplňuje. Nemůžeme se likvidovat nesmyslnými nařízeními, brát samostatnost a suverenitu zemím a jejich parlamentům. Myslím si, že do budoucna je nutná restrukturalizace celého fungování EU. Cením si postoje premiérů V4, že stojí proti přerozdělování migrantů, zelenému údělu, jak se říká Green Dealu a dalším nesmyslným požadavkům, které by znamenaly hospodářskou újmu nejen těchto států, ale v budoucnu celé staré Evropy. Teď právě, více než kdy jindy, je nutné fungování V4 a obhajoby společných zájmů států, které nepatří do tzv “staré patnáctky“. Snad předsednictví, které nás čeká zaseje trochu zdravého rozumu do rozhodování o naší budoucnosti.

Jaký je Váš osobní politický program?

Snažím se dělat osvětu ohledně nepravd o zemědělství a s ním spojenou problematikou, včetně životního prostředí. Pořádala jsem řadu edukativních seminářů k tématům, které nás trápí. Uspořádala jsem několik konferencí k problematice zemědělství a potravinářství. Dva roky jsem svolávala kulaté stoly k tématu „významné tržní síly“. Jsem autorkou pozměňovacích návrhů, které by měly zemědělcům pomoci v jejich opravdu náročné práci. Nemám ráda nespravedlnost, tak jsem např. obhajovala vyplacení náhrad za zrušené kožešinové farmy, spolupracuji s řadou spolků, od rybářů po zahrádkáře, můj záběr je opravdu široký.  Obhajuji i otázky, které nejsou populární, ale my zemědělci v nich vidíme smysl a jako důležité je vnímají i občané, jen jsou jimi často nesprávně chápány.

Celý můj program je snad postaven na zdravém selském rozumu, který si snažím uchovat tím, že jsem stále ve styku se zástupci agrárního a zpracovatelského sektoru, diskutujeme, co je potřeba napravit a za co bojovat. Veškeré změny dělám v souladu s Agrární komorou ČR a Zemědělským svazem ČR. Vedu podvýbor pro potravinářství, živočišnou výrobu a veterinární činnost. Práce je hodně a zemědělci a producenti vědí, že i když se mi ne vše podařilo obhájit, jako zemědělec nebudu házet flintu do žita, to není můj styl. Jsem jedna z nich a šla jsem do toho pro ně, sliby plním, ne vždy vyhraji, ale bojuji a nevzdávám to.

Je týden do voleb, čtete opoziční politické programy?

Ano čtu je, abych se inspirovala, ale bohužel mi to v poslední době připadá jako špatný vtip od pana Neprakty.

Na politiky se vypráví celá řada vtipů, znáte nějaký politický vtip.

Slyšela jsem jich samozřejmě spoustu, ale mám na vtipy špatnou paměť. Snad jeden zemědělsko-politický na zasmání, který je o nás všech bez rozdílu politických stran, abych nikoho neurazila: Hlasatel v televizních novinách: „Vážení diváci, mám pro Vás dvě zprávy. Jednu dobrou, jednu špatnou. Ta špatná je, že dva poslanci parlamentu onemocněli nemocí šílených krav. Ta dobrá je, že bude muset být utraceno celé stádo.“

Jaké motto Vás nejvíce vystihuje?

„Co mě nezabije, to mě posílí.“