Až bude po válce

Až bude po válce

což jednou jistě nastane, bude opět mnohou moudrých, kteří budou vědět, co se mělo udělat a co bylo špatně. Určitou povědomost máme ale už teď: koncem loňského roku stouply ceny energií u nás v průměru o 300 procent. V jiných státech V4 jen o 30 procent. Po vypuknutí války můžeme postupně vidět další růst až o 500 procent, v okolních státech předpokládají celkem realisticky růst o 50 až 100 procent. Třeba na Slovensku je zafixovaná cena elektřiny na 62 eur za MWh, v Česku to bude 200 a více euro za MWh.

Bohužel, tato vláda se na možnost takové krize nepřipravila. Ceny elektřiny a plynu odvozují naši obchodníci výhradně od cen na burzách a to jsou ceny, do kterých se promítají všechny možné obavy, předpokládaná rizika a které platí ti, kteří platit musí, protože jim ta konkrétní komodita chybí. Nemají zásoby, nemají alternativní zdroje. To je problém české ekonomiky těchto dnů. A když říkám, že naši „zásobovači“ odvíjejí ceny od burz, tak to znamená, že odtud berou základ a ten pak dost libovolně navyšují. Plyn už stojí skoro 50 korun za m3, cena benzinu překročila 40 korun za litr a odborníci odhadují, že stoupne až na 60 či 70 korun za litr. Nemáme dlouhodobé smlouvy na plyn, jako okolní země a vlastní elektřinu levně vyvážíme a draho nakupujeme. Už před válkou jsme měli dle statistiky OECD nejvyšší ceny elektřiny na světě pro domácnosti. Programy na úspory energií váznou, propadáme se do energetické krize, která vytváří prostor pro krizi celkovou, ale naše vláda se stále tváří, jako by energie byla luxusním zbožím, jehož cenu prostě nijak ovlivňovat nebude a je na lidech, aby šetřili, aby si koupili víc svetrů a chodili víc pěšky.

Až bude po válce

Bude také nejspíš ekonomika EU zcela oddělená od Ruska a s ním spojených zemí. Neztratíme tím jen zdroj energetických a dalších surovin, ale také významná odbytiště. V Rusku se prodávala auta a další průmyslové zboží z EU, mnoho potravin, oděvů, strojů a zařízení. Tento trh nejspíš převezme Čína a možná také USA, protože Čína bude za suroviny včetně energetických platit pravděpodobně víc, než kolik platila EU. To může pro Evropu znamenat dlouhodobou recesi, nárůst některých cen na násobky a podstatné snížen í životní úrovně. Nevím , jestli si to tato vláda uvědomuje a jestli se na takovou eventualitu nějak připravuje. Silně o tom pochybuji a vidím jedinou naději v uvažování domácích firem, které se o vládu nestarají a hledají svá vlastní řešení.

Margita Balaštíková