Jak umí někteří naši lidé hájit především cizí zájmy, předvedla v nedělních Otázkách VM prezidentka SOCRu Ing. Marta Nováková. (Nelze nekomentovat).
V. Moravec druhou hodinu svého nedělního zpravodajského pořadu (5. 11.) orientoval na několik témat: ceny másla, marže obchodních řetězců, dovoz mléčných výrobků, zákon o významné tržní síle a dvojí kvalita potravin. „Hustá“ témata, náročná na dostatek informací a rozhled. Co jsme se dozvěděli?
K cenám másla M. Nováková uvedla, že podle šetření SOCRu marže dosahovaly 8-20%. Ing. Toman (prezident PK ČR) však uvedl čísla ze statistického úřadu (2017). V lednu byla cena od výrobců 29,80, v obchodě 43,20 (tj. 44,9%), v červnu byla cena od výrobců 30,60, v obchodě 46,- (tj. 50,3%) a v září od výrobců 38,- v obchodě 57,- (tj. 50%). Že by statistický úřad tak zkresloval údaje, nebo někdo neříká pravdu?
K neúměrným obchodním maržím si paní prezidentka na řečnickou otázku „co je ta neúměrná marže“ odpověděla takto: …„máme 5. nejlevnější potraviny v Evropě a přitom máme 2. nejvyšší DPH – pak ten problém je tady skutečně uměle vyvolaný“. Její tvrzení vyvrátil Ing. Toman, když uvedl, že ve spotřebním koši u nás potraviny tvoří 20% výdajů, zatímco ve vyspělých zemích EU 10-12% (průměr EU okolo 15%). Že by paní prezidentka neměla přístup ke správným údajům anebo jen mlžila?
Skutečné perly jsme se však dočkali od paní prezidentky při vyjádření k otázkám dovozu potravin. Uvedla, že „bavíme-li se o dovozu, bavíme se o dovozu na úrovni jednotného trhu EU, tudíž to není ve své podstatě dovoz“. (Pozn.: takhle zapřít nos mezi očima umí skutečně málokdo.) A pokračovala: „naši zemědělci a zpracovatelé by si měli také uvědomit, že případná neefektivita jejich produkce ve vztahu k produkci v jiných zemích EU – tu nemohou vyvažovat naši zákazníci a obchodníci“. Pro neznalé je to skutečně odzbrojující argument, avšak všichni produkující zemědělci a potravináři vědí, že právě politika obchodních řetězců, preferující dodávky z mateřských zemí EU vytlačila domácí produkci, dlouhodobě devastuje české zemědělství a potravinářství a znemožnila běžný odbyt českých zemědělských a potravinářských výrobků na domácím trhu! A tak dnes vyvážíme surovinu (např. mléko) a dovážíme výrobky (máslo, sýry)! Přidaná hodnota se tak tvoří v jiných zemích. No není to paráda? Ale o tom už paní prezidentka nemluví. Ztráta potravinové soběstačnosti ČR, ztráta pracovních míst a vylidňování venkova skutečně není „její“ problém, ale dlouhodobá chyba naší politiky vůči EU.
K otázce zákona o významné tržní síle ovšem paní prezidentka přistoupila se skutečnou profesionální odolností – od odmítání, kritizování, zpochybňování až k oznámení o podání stížnosti na neústavnost zákona. Ano, skutečně tak moc obchodním řetězcům tento zákon vadí. Odborná veřejnost však ví, že tento zásah státu byl vynucen právě praxí obchodních řetězců. V jejich podání jednotný trh přestal být trhem a začal být „přebíjenou“ mezi rozdílnou ekonomickou silou národních dotací, poskytovaných v jednotlivých zemích EU zemědělcům a potravinářům. Veškerá další argumentace z její strany pak byla skutečně jen zástupná.
Celkově je třeba uznat, že se paní prezidentka k otázkám připravovala, avšak její projev byl hluboce nepravdivý, trvale uvádějící v omyl všechny, k nimž hovoří. Nepravdivost jejích slov pak jen obtížně uváděl na pravou míru prezident PK ČR Ing. Toman a řadě občanů mohl tento fakt uniknout. Je třeba dodat, že jsme zemí s nejvyšší hustotou supermarketů v Evropě. A – jako všichni – i my musíme vidět, co nám přinášejí a co nám berou. Ano, každý si „bude hájit své“. A bude na politicích, aby se začali chovat k občanům jako jejich zástupci a ochránci a ke státu jako dobří hospodáři.
