Jak se dělá politika

Na začátku byl čistě politický pocit, že malé zemědělské farmy jsou utlačované velkými. Jistě – velký podnik má víc zaměstnanců, víc techniky, víc peněz a je schopen dodávat větší množství zboží. Velké farmy nacházejí také lepší podmínky na maloobchodním trhu, protože si jich zahraniční řetězce přece jenom víc váží. Politik si sice může říkat, že je pravicový nebo středový, ale není mu cizí trestat velkého za to, že podnik udržel a pomáhat malému, který začal od píky a dál se nedostal. To je politika, která stojí i za změnou zemědělského Strategického plánu a za přesunem redistributivních plateb. |Jedná se o peníze z EU, které si můžeme rozdělit podle našich potřeb. Ve prospěch malých farem (do 150 ha obdělávané půdy) mělo být přesunuto 10 % těchto plateb, ale škrtem pera je to 23 %. Bývalý ministr zemědělství Jurečka, sám také malý zemědělec, chtěl 15 %, pravicová ODS chtěla 30 %. V rámci koalice se dohodli na průměru, to je 22,5 % a zaokrouhlili to směrem nahoru, tak je z toho 23 %. Žádného jiného racionálnějšího argumentu pro toto číslo se nedoberete. V porovnání s ostatními zeměmi EU je to naprostý rekord. Polsko přesunuje 11,6 %, Německo 12 %, Slovensko 10,1 % a Rakousko 10 %, abych zmínila alespoň hlavní sousedy. Všimněte si těch desetinek procenta – v těch zemích se opravdu vážilo na lékárnických vahách, aby rozdělení zafungovalo co nejlépe. My to děláme velkoryse, u zeleného stolu. Napáchá to ovšem nedozírné škody. Jediné číslo zdraží v této zemi potraviny, zvedne nájemné ze zemědělské půdy a její cenu, možná dojde někde k formálnímu rozdělení velkých podniků na menší a s velkou pravděpodobností skončí další chovy hospodářských zvířat, protože se to prostě nevyplatí. Živočišnou výrobu mají v této zemi s drtivou převahou velké farmy, takže jim to tato vláda trochu osladí. K vlastní škodě a ke škodě nás všech.

Konkrétně se jedná o 22 miliard korun, které dostane ČR a ze kterých se tedy příští rok vezme 5,06 mld. korun, a ty se rozdělí všem zemědělcům na prvních 150 ha. Kdo víc neobdělává, dostane na hektar zhruba 10.000 Kč. S dalšími dotacemi může ale dostat až 25.000 Kč na hektar. Pokud někdo hospodaří na více hektarech, dostane na ty další méně. Vyjde to v průměru na necelé 3.000 korun na hektar. Nejvíc biti na tom budou zemědělci, kteří hospodaří na výměrách od 150 do zhruba 1.000 ha. Tyto dotace nejsou navíc nijak vázány na produkci. To je další nesmysl! Když zemědělec nechá svých 150 hektarů zarůst travou, bude mít minimální náklady, žádnou práci a pořád skvělý výdělek. Mnozí to tak samozřejmě udělají, takže očekávejme značný výpadek domácích potravin z našeho trhu a z exportu. Jíst musíme všichni, takže se bude dovážet a bude se zdražovat. Velkým farmám, které dodávají rozhodující množství potravin na trh, bere tento jediný škrt pera z jejich rozpočtů miliony. S tím se vyrovnají tak, že nerentabilní provozy (odhaduji, že to budou hlavně chovy hospodářských zvířat) ztlumí nebo zruší a zároveň zdraží to, co vyrobí. Budou to mít snadné, protože poptávka po potravinách bude při jejich nedostatku značná.

Až to nastane, začne vláda hledat viníka. Kdyby raději hledala řešení a začala s tím hned … ale tak se asi politika nedělá. To by příliš zavánělo řízením státu způsobem, jakým se řídí úspěšné firmy a k tomu má tato vláda opravdu hodně, ale hodně daleko.

Margita Balaštíková